úterý, 11 listopad 2014 18:23

Ohlédnutí za eBF 2014

Napsal(a)

Tak po roční přestávce jsem opět navštívil největší setkání nákupců na jednom místě a to v Ostravském hotelu Imperiál. Celkem jsem se zúčastnil, pokud dobře počítám, celkem 4 ročníků, což není ani polovina celkového počtu – letošní ročník byl jubilejní desátý. Jistě jsou mnohem zasloužilejší účastníci, o tom nemám pochybnosti. Přesto se pokusím o trochu jiný pohled na konferenci, její témata, organizaci a průběh. Konference jsem se zúčastňoval v minulosti jako manažer nákupu. V současné době již nejsem v aktivní nákupní službě v první linii. Věnuji se bojové přípravě nákupců, aby v první linii obstáli se ctí – tvořím a realizuji vzdělávací programy a kurzy pro nákupce. Mohu se tedy na konferenci podívat i nezávislým pohledem lektora, který působil v desítkách firem a zná potřeby nákupců z různých oborů i velikostí firem.

Pokusím se posoudit, jak konference přispívá k jejich potřebám. Měl jsem možnost se zúčastnit jiných konferencí a akcí pro nákupce, takže bych rád do svých postřehů promítl i prvek srovnání.

Čím je eBF jiné?

Čím začít? Letošní ročník byl výroční desátý a větší než jakýkoliv předchozí. Zúčastnilo se ho více než 300 účastníků, z toho více než 200 z firemní sféry a cca 100 z veřejného prostoru. Toto je asi první bod, kterým se ostravské eBF odlišuje od jiných akcí. Nemá problém s účastí, vždy brzy po zveřejnění registrací se akce naplní z poloviny, aniž by byl znám program. To je známka důvěry účastníků v kvalitní obsah.  Ti co nechají přihlášení na poslední chvíli, mohou být zklamáni, že se na ně nedostane.

Zkusil jsem pátrat po důvodech, proč tato konference stále roste a zvyšuje se zájem nákupců o účast? Srovnám-li to s jinými konferencemi, tak alespoň z mého pohledu je důvod zcela zřejmý. Je jím odlišnost celé koncepce vystoupení. Ostravští nesází jen na tzv. velké nákupní hvězdy z nadnárodních firem, ale dávají možnost vystoupit i normálním řadovým nákupcům z první linie. Snad se na mě tito nákupci nebudou zlobit, že je nazývám řadovými. V tomto pojmenování se z mé strany skrývá obdiv k jejich práci. Práce v první linii je vždy obtížná. Neumím posoudit, zda jim organizátoři dávají možnost nebo je přesvědčují, neboť neznám zákulisí příprav, každopádně je to však skvělý tah. Pokud bych si dovolil malou analogii, tak řadový voják či nižší velitel zná jistě problémy ostatních řadových vojáků a nižších velitelů lépe než generál. A práce generála je také jiná. Zrovna tak menší vojenská jednotka má jiná pravidla chování a bojové strategie než velká jednotka. A stejně je to v nákupu. Proto je na místě ocenit, že pořadatel konference dává příležitost nejen generálům nákupu, ale i nižším velitelům a řadovým vojákům z velkých, ale i malých jednotek. Konference je tak skvělou příležitostí pro porovnání různých pohledů na firemní nákup. To je dost odlišuje od jiných akcí, které většinou dávají příležitost k vystoupení jen generálům. V tomto je eBF opravdu jedinečné a zaslouží si, když už jsme u té vojenské analogie, nějaké vyznamenání za zásluhy o firemní nákup.

Organizace.

Hodně, ale opravdu hodně se mi líbí koncept setkání. No asi opravdu bychom měli říkat spíše setkání nákupců než konference nákupců. Ona to totiž není klasická konference. Klasická konference je sál, jeden den a jedno vystoupení za druhým, mezi nimi diskuse, přesně vymezený čas, vše dokonale organizováno, načasováno, jako by šlo spíše o dokonalou organizaci, dodržování časů, než o témata. Jen ti otrlí a zkušení vystupující se odhodlají porušit vymezený čas a dát přednost tématu a prospěchu pro účastníky před časovou disciplínou.

Na eBF je to jinak. Ale pozor, nechci být špatně pochopen. eBF je organizováno výborně, i když pořadatel není profesionální konferenční firma. Vše klape, žádné zmatky, vše tak nějak do sebe zapadá jak má, přirozeně, nenásilně.  A to je ten rozdíl, cítíte se přirozeně, vlastně si ani neuvědomujete, že se přizpůsobujete nějakému řádu, vše je přátelské, organizátoři jsou vlídní, usměvaví, nic není problém. Jasně, občas se vyskytne drobný detail, drobná porucha v organizaci, jako že se změní pořadí bodů, na obědě je třeba chvilku čekat, než se uvolní místo po předchozí skupině, ale to vůbec není podstatné. Nikomu to nevadí, je to prostě setkání, ke kterému trocha improvizace prostě patří. Není to žádné studená strohá organizace. A to je také jedna z věcí, která může za to, že letos bylo více než 300 účastníků. Věřím, že většina z nich do Ostravy jezdí také právě z tohoto důvodu, kvůli této jinakosti eBF.

300 účastníků je hodně. Posadit je na dva dny do jednoho sálu jako na klasickou konferenci, to by asi nikoho z nich nenadchlo. I s tím si organizátoři eBF bravurně poradili. Během dvoudenní setkání fungují celkem 4 sály, hudební terminologií 4 scény, na nichž běží celou dobu zajímavý program.  Jste pak ve stejné situaci jako návštěvník hudebního festivalu. Prostě nemůžete slyšet všechno a je třeba si vybírat. Výběr není jednoduchý, člověk by chtěl být i na dvou i na třech místech současně. Ne vše samozřejmě každého zajímá, jsou vystoupení, která Vás lákají a pak i ta, které oželíte. Je to přirozené, 300 účastníků a každý by si měl najít své, takže program je různorodý. Ale zákon schválnosti spolehlivě funguje i zde. Dopoledne si nevyberete a někde sedíte a pracujete a odpoledne byste potřebovali být na dvou, případně třech místech současně. Říkal jsem si, proč nám to organizátoři dělají? Proč to nenaplánují jinak? No to je těch 300 lidí a 300 názorů, ale alespoň Vás to donutí zamyslet se nad prioritami. Každopádně, pokud bychom měli vedle sebe postavit široký výběr témat na 4 scénách a proti tomu pocit, že nevím kam jít, tak výběr ze 4 scén jednoznačně vítězí a tato cesta je bezpochyby správná. Možná by stálo se zamyslet nad specifičtějším zaměřením jednotlivých sálů. Třeba malé firmy, velké firmy, praktické příklady, teoretické výklady. Nebo třeba diskusní sál, kde se budeme vášnivě přít na kontraverznější a citlivější témata. Jistě by to pomohlo účastníkům při rozhodování kam jít lépe, než jen název tématu a jméno vystupujícího.

Kvalita vystoupení.

Kvalita vystoupení nepochybně a nejen podle mého názoru roste. Vystoupení jsou stále profesionálnější, zajímavější. Je vidět, že organizátoři vybírají vystupující pečlivěji, že se věnují důkladně nejen tématu, ale i tomu kdo ho jak může uchopit. V tomto ohledu urazili velký kus cesty. Mohu soudit z vlastní zkušenosti, která je samozřejmě omezená, a to vzhledem k tomu, že se mi přes veškerou snahu nepodařilo být v jednu chvíli na víc než jednom místě. Bohužel. Mohu však čerpat i z odezvy ostatních účastníků, z kterých jsem měl možnost o tom mluvit.

První den firemního sektoru probíhaly autorské semináře. Celý den jsem strávil v sále Budapešť. Zde byla vystoupení výborná i slabší. Kvalitu vystoupení posuzuji hlavně podle toho, jak je použitelné v praxi a zda jsou v něm sdíleny nějaké pro praxi nákupce užitečné zkušenosti a znalosti. Úvodní vstup byl o typech e-aukcí. Andrzej Kulbiňski byl, jak je u něj zvykem, skvělý, srozumitelný, vtipný.  Myslím, že pro zkušené uživatele e-aukcí bylo jejich různých typů koncentrovanou formou užitečné, a pro neznalé velmi přehledný vstup do problematiky. Martin Kapler měl velmi užitečný vstup na téma Investice a e-aukce. Pak jsem měl vstup já, což mohu těžko hodnotit. Po kávě následoval delší blok Jana Vaška z VŠB-TU Ostrava. Těžko věřit tomu, že byl i manažerem nákupu v praxi. Jeho vystoupení z mého pohledu školometské, vhodné určitě jako přednáška pro studenty, ale určitě ne jako vstup na konferenci i sdílení zkušeností a znalostí z praxe. Marně jsem přemýšlel jak ho použít v praxi. Navíc skončil o půlhodiny dříve, než měl, což je skoro polovina vyhrazeného času. To tedy nesvědčí o dobré přípravě. Neříkám, že vystoupení bylo špatné, ale teoretické a dost nepřehledné. Škoda, téma strategie v nákupu se dá uchopit určitě lépe. Pak následoval pravý opak. Skvělé vystoupení Petry Vrbové z RWE o multikritériích. Bylo tak zajímavé, že i já, téměř zarytý odpůrce multikritérií, jsem zapochyboval. To se mi stalo poprvé, co mě někdo donutil pochybovat o výhradně cenovém hodnocení. Poslední dvě vystoupení byla tak odlišná, jak jen mohou vystoupení na konferenci nákupců být. Petr Šamárek mluvil o vzdělávání nákupců. Sestavení prezentace jistě muselo dát hodně práce, najít zdroje, přeložit, sestavit. Bohužel však dost zbytečná práce. O tom, jak v praxi realizovat vzdělávání nákupců jsme se téměř nic nedozvěděli. Vzděláváním nákupců se živím, tak jsem byl fakt zvědavý, ale moje zvědavost nebyla uspokojena. Vystoupení dost připomínalo Jana Vaška – školometská přednáška pro studenty. Praktici vyžadují něco jiného.

Na závěr to nejlepší. Ctirad Fischer měl téma, které nás nákupce oslovuje všechny, a všichni se s ním potýkají a budou jistě potýkat dále. Je to téma, jak vůbec prosadit nákup ve firmě, jak získat respekt a uznání. Bohužel měl pouze hodinu, o tomto tématu by se dalo vášnivě diskutovat celý den. Myslím, že všichni v sále litovali, že čas je omezený.

Souběžně probíhaly v sále Praha semináře v anglickém jazyce. Nebyl jsem tam, ale mohu-li soudit z reakcí některých účastníků, s kterými jsem mluvil, nebyl to moc šťastný krok. Nevím proč to tak bylo, ale zřejmě organizátoři mají dojem, že co je anglicky, tak je lepší. Možná. Každopádně nechat přednášet česky mluvící vystupující anglicky a pro česky mluvící posluchače je tlumočit do češtiny je fakt originální nápad. No, ale asi moc vhodný. Lépe by bylo se držet tradičního konceptu, češi mluví česky, ostatní anglicky a překládat.  Ti co mluví anglicky dobře si rádi zase poslechnou výklad od cizinců mluvících anglicky.

Druhý den v hlavním sále probíhal workshop firemního sektoru. Témata podobná jako na autorských seminářích, ale pojata jinak. Vždy tři vystupující přednesli svůj pohled na téma a pak probíhala diskuse.  Viděl jsem jen dopoledne, ale vystoupení Martina Wiedermana a Ingrid Tocháčková na téma Loajální dodavatel, patřila mezi to nejlepší, co na konferenci zaznělo.

Pátek už byl ve znamení PROebiz. Určitě užitečný koncentrovaný pohled na možnosti Proebiz a další plány. Od ředitele NAR marketing Milana Kaplana zaznělo, že nepovažuje zařazení tohoto narovského dne do konference jako vhodné. Já bych to viděl opačně, což jsem mu také sdělil.

Shrnutí:

Nesporným kladem akce je přátelská uvolněná atmosféra ostře kontrastující s oficialitami jiných podobných akcí. Je vlastně jedno, zda je seminář, workshop, káva, oběd, večerní posezení na Stodolní. Pořád se diskutuje o nákupu.

Na první pohled velkým kladem je množství vystoupení a tedy možnost výběru pro účastníky. Myslím, že se zde ale organizátoři chytili do vlastní pasti.  Zajistit vyváženost vystoupení při tomto počtu je skoro nemožné, takže byla místa hluchá, kdy člověk šel raději na kávu, a pak narvaná, kde by chtěl být na více místech současně. Určitě by příště akci prospělo důkladnější plánování harmonogramu vystoupení.

Rezervy vidím i v  sestavování vystoupení v jednotlivých sálech. Jak jsem uvedl výše, v sále Budapešť byla vystoupení velmi užitečná a praktická, ale i nezáživná teoretická. Což ovšem účastník z programu předem nepozná. Řešením by bylo tematické rozdělení sálů – ne na anglický a český (co při možnostech překladů není podstatné), ale na část sdílení praktických zkušeností vybraných nákupců a část více vzdělávací. Pak by každý věděl, co ho v sále čeká a nedorozumění a zklamání by bylo zajisté méně. Ale je i řada jiných možností a organizátoři o nich jistě vědí.

Vcelku ale patří organizátorům pochvala. Nejsou profesionální konferenční firmou, a přesto dokáží uspořádat akci pro více než 300 lidí na výrazně lepší úrovni než firmy, které pořádání konferencí živí.  Připomínky, které mám, jsou jen drobnou vadou na kráse A navíc, jsem si vědom toho, že jde jen můj osobní názor, jiní účastníci to mohou vidět jinak.

Organizátorům je určitě na místě složit poklonu a vyjádřit obdiv. A samozřejmě to vyznamenání za vynikající službu pro nákup.

Karel Otýs

Naposledy změněno úterý, 11 listopad 2014 18:31
Pro psaní komentářů se přihlašte